Je to trochu ironie. Svatby mě totiž vůbec neberou. Ale na druhou stranu, jít to fotit se ukázalo jako hezká věc. Je to první svatba, na které jsem byla se Zenitem. A měla jsem štěstí, protože na místě bylo pár dalších fotografů a já nebyla pod tlakem. Mohla jsem fotit dle své libovůle, nesvázaná. I proto jsou fotky často z úhlu přihlížejícího. Svatebčané a nevěstička s ženichem se totiž dívali směrem na oficiální fotografy. 🙂

Celkem jsem vyfotila filmy čtyři, což je možná hodně. Ale nebyla jsem si jistá a chtěla si to trochu ozkoušet. Dva filmy byly černobílé Ilford 100, třetí byl černobílý Ilford 400. Poslední film byl barevná dvoustovka. Fotky vyšly všechny až na kousek jednoho filmu, který jsem si nedomotaný maličko osvítila, ale skutečně jen kousek a navíc na fotce to nejpodstatnější zůstalo, takže taková legrační náhoda / osud?

Tahle svatba byla výjimečná tím, že jsem nevěstu znala, nebyla pro mě cizí. O to to bylo hezčí. Druhou výjimkou byly barevné fotky… Bylo to poprvé a doposud naposledy, co jsem založila na svatbě do Zenitu barevný negativ. Přesto, že černobílé fotky mám raději, musí se nechat, že skvělý objektiv Helios se podepsal na zvláštní měkkosti barev a jsem za tenhle pokus moc ráda. 🙂

« ‹ z 3 › »

• Portét na kinofilm,
• Příroda focená na film,
• Svatba na film