Hned první háček byl v tom, že jsem fotila svatbu na obě varianty. Digitál i analog. Nějak jsem si říkala, že to nevadí a snad to půjde, ale až bolestně jsem si už od začátku uvědomovala, že na digitální fotky nemám dostatečnou techniku. Lepší foťák a především vhodné objektivy. A tak jsem to odfotila. Na obyčejnou zrcadlovku a celé komplet na pevné 50 mm sklo.

Další věc je, že jsem si neuvědomila, jak strašně těžké bude udržovat v pohotovosti dva foťáky. Jsou okamžiky, které prostě chcete zachytit, a já pokaždé byla na vážkách, jestli je to lepší digitálně nebo na film. V podstatě vše, co šlo, jsem se snažila fotit dvojmo, což bylo peklo. Oba foťáky jsem měla pouze na manuální ostření, což znamená, že se člověk musí na chvilku zastavit a hledat ručně ostrý bod. To trvá a je to docela zátěž na soustředění.

Tahle svatba měla ještě navíc jedno prvenství. Přetrhnout film uprostřed akce – hned po obřadu, to je prostě smůla. Přišla jsem o společnou fotku, něco z krájení dortu a nutila restauraci vyhodit pojistky, abych mohla film z foťáku po tmě ručně vymotat. Zkrátka dobrodrůžo. 🙂 A krapet stres. Něco naštěstí vyšlo…