17. listopadu na Národní třídě

A také kousek 100 let výročí Československa, což jsou jen 4 fotky, které jsou tam zamíchané.

V první řadě je pořeba říct, že na Národku chodím každý rok. Je to taková symbolická vzpomínka na Václava Havla, který v den, kdy jsem se narodila, zrovna snídal spolu s dalšími disidenty s francouzskou delegací, která si to vynutila na tehdejším režimu jako podmínku návštěvy.

Havel je pro mě symbolem, který se dá použít, když chcete říct, že je něco nepolitické, moudré, toužící po svobodě a tvůrčím světě. Korzo národní je akce, kterou pořádají od počátku původní budějčtí majálesáci. Na Jihu je majáles úplně jiný, než ve zbytku republiky. Skutečně ve studentských rukách vzniká program, který je specifický tím, že to není žádný pop, ale skutečně kulturní dýchánek, který trvá několik dní.

Není nic geniálnějšího, než podobnou myšlenku vzít a zrecyklovat na den, který je zhmotněním toho všeho. Svobody, kultury, studentů, demokracie. Havla.

A tak to tu každý rok máme a před srdcem Václava Havla je stovky a tisíce svíček a přitom on sám na Národní třídě 17. listopadu ani nebyl, vše se dozvěděl až druhý den a moc se mu nechtělo se do toho vkládat… i tak je Mezinárodní den studenstva a Den boje za svobodu a demokracii jeho svátek. Protože on je symbolem změny, která po tomto dnu přišla.

Tak tedy… pár fotek ze vzpomínky na samet..

« z 2 »