Je & Zu

Svatba Jeníka a Zuzanky byla úplně jiná, než všechny ostatní. Velmi výjimečná. Nebylo to jen tím, jak krásně bylo vše připravené, dobré a jak zajímaví tam byli lidé.

Byla to svatba na odlehlém místě, v jednom z nejkrásnějších koutů naší republiky. V lůně Novohradských hor. Mezi kopci je tam schovaný starý statek. Na protějším kopci se pasou ovečky a když se mezi nimi projde loukou až nahoru, stojí tam lavička. Osamělá lavička, ze které je výhled na široširé okolí. Je to místo, kde Jeník a Zuzanka prý sedávají. Když tam jste, tak do vás vstoupí zvláštní klid i rozechvělost. Je to naprosto zenové místo. A není vůbec nepodobné těm dvěma.

Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem byla svědkem církevní svatby. Bible, oplatky, víno, to vše pod otevřeným nebem. Jako by byl celý obřad skutečnější. Bylo to opravdové. Nebyla to jen veselka, kde ti dva oslaví svou lásku. Byl to obřad. Duchovno všude kolem. Bylo to krásné, ale také nesmírně vážné.

Někdy ty svatby dojímají. Většinou je to radostí a štěstím, krásnými slovy. Tohle bylo něco jiného. Člověk cítil celý rozměr láskyplného závazku, který nebyl jen v prstýnku, ale byl životním postojem. Nejsem věřící člověk, nebo alespoň ne ve smyslu, který je definován církví. Ale v ty dva, Zuzanku a Jeníka, věřím.

« z 5 »