Po několika letech jsem zase vzala do ruky foťák. Mám ráda tu kombinaci Zenitu a Heliosu. Při správném vychytání světla a vzdálenosti dokáže vytvořit neuvěřitelně měkký obraz, který působí blízký, důvěrný a přitom rovnou jako letitá vzpomínka. Tenhle foťák tak trochu roztomile neumí zachytit přesný obraz, ale atmosféru umí. Co neumí, je fotit dobře v šeru, v místnostech nebo ukázat správně v hledáčku co vše fotíte. Je to legrace. Málem jsem za ty roky zapomněla jaká. Strašně jsem ale chtěla foťák zase vzít ven, protože…
…Tohle pro mě byla speciální svatba. Vdávala se moje nejmilejší Luci, která je sice sestřenice, ale vlastně je mnohem víc ségra a kamarádka. Znám jí od narození a procházím s ní celým životem. Všemi láskami, omyly, špatnými i správnými rozhodnutími. Viděla jsem jí vyrůstat, učit se, růst a dospět. A po všem, co nás v životě potkalo a co jsme zažily, teď prohlížím vzpomínky na to, jak vstupuje do další životní etapy. Věřím, že té nejhezčí, protože tahle bude s Majkem.